Glitter Words


MOJE SBÉČKA
NESPŘÁTELUJU! !!!REKLAMY SEM!!!


UPOZORNĚNÍ: OBJEKT STŘEŽEN KAMEROVÝM SYSTÉMEM!


Pro Vás, zlatíčka (click) :-*



Leden 2010

Mini rozhovory

25. ledna 2010 v 16:01 | Cho Chang |  Legrácky
Pár rozhovorů, ale některý jsou fakt dobrý :-)


Lupin: "Já nechci do ZOO!"
Moody: "Neboj, ve dvou se to lépe táhne."

Draco: "Teda, Hermi, tobě to ale dneska sluší!"
Hermiona: (zamrká) "Vážně, Draco?"

Snape: "Hm. Sláva zřejmě není všechno, že?"
Harry: "Vidím, že Hermiona to ví, tak proč se nezeptáte jí?"
Snape: "Dobrá. Hermiono?"

Snape: "Kde máte domácí úkol, Pottere?"
Harry: "Sirius Black mi ho sežral."

Hermiona na Nevilla: "Petrificus totalus!"
Ron: "Zvláštní přírodní úkaz. Člověk změněný v kámen."

McGonagallová: "Nevíte, co bude k obědu?"
Snape: "Nejspíš kitekat."

Lucius: "Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku."
Narcisa: "Už zase narcisy?!"

Snape: "A co je tohle?"
Harry: "Jen kousek pergamenu, nosím ho jen tak, pro všechny případy."
Snape: "No... takový starý kus pergamenu přece určitě nepotřebuješ. Proč ho prostě... nevyhodit?"
Harry: "Klidně."

Brumbál: "Zde máte seznam úkolů na tento týden."
Snape: "Copak jsem David Copperfield?"

Draco: "Jakto, že máš tak velké zuby, Grangerová?"
Hermiona: "To abych tě lépe mohla sežrat!"

Snape: (před zrcadlem) "Jsou mi vidět spodky?"
McGonagallová: "Ne"
Snape: "A chcete, aby byly?"

Dobby: "Dobby přišel Harryho Pottera varovat, pane."
Harry: "Co se děje, Dobby?"
Dobby: "Harry Potter se nesmí vrátit do Bradavic!"
Harry: "A proč?"
Dobby: "Na Harryho Pottera číhá v Bradavicích nebezpečí!"
Harry: "Jaké nebezpečí?"
Dobby: "Draco Malfoy chce ve velké síni natáhnout přes cestu provázek, aby si Harry Potter rozbil nos!!"

Hermiona: (nešťastně před zrcadlem) "To moje háro po ránu vypadá..."
Harry: "Jak kdyby si tam dal Quirrell s Voldemortem souboj..."
Ron: "...a vyhrál Snape."

Petunie: "Co bys chtěl k narozeninám, Dudlínku?"
Dudley: "Ále nic."

Viktor Krum: "Hermjóna."
Hermiona: "Her-mi-o-na."
Ron: "Prosím tě, klidně jí říkej Hermelína."

Hermiona: "S Hagridem je to hrozné. Nejdřív chová draka, pak skvorejše, teď je to obr. Co to bude příště?"
Harry: "Možná Voldemort."

Bellatrix: "Dej sem tu věštbu!"
Harry: "Nemám ji, rozbila se. Ale klidně vám povím, jak zněla: 'Té, jež ztrpčila tvé žití, děti v dědky proměniti...'"

James: "Má snad nějaký hlubší význam, v co se proměňuju?"
Sirius: "No ovšem."
James: "Lily!!!

Zimní odpoledne

24. ledna 2010 v 14:56 | Cho Chang |  Moje povídky
Jako omluvu jsem pro Vás sepsala smutnou povídku o Ginny... Snad se Vám bude líbit, i když je smutná...

Jméno: Zimní odpoledne
Autor: Já, Cho Chang
Účel: Omluva za mojí dloooouhou nepřítomnost!
Komu: Svým SB za trpělivost
Datum napsání: 24. ledna 2010
Spokojenost: 60%

Procházím se po zasněžené louce u nás za domem a strácím se v minulosti. Je to tak dávno, ale zároveň jakoby se to stalo včera. A teď jsem tady. Byli jsme tu pořád, každý den, SPOLU. Dováděli jsme tu, smáli se a líbali. A teď je všechno pryč. Všechno se to stratilo, když Lestrangeová vypustila kletbu a zabila ho.
Spadly mi vlasy do očí. Moje dlouhé rezavé vlasy. Sedla jsem si na kámen a opět se ponořila do minulosti, do období, kdy jsem byla šťastná...

"Dobré ráno!" usmál se Harry. Otevrela jsem oči a zahleděla se do jeho obličeje. Byl tak krásný. Ty jeho oči...zelené, plné lásky... "Ahoj!" usmála jsem se zpátky. Oblékla se a vyšla na snídani.
Tam byli všichni. Všichni moji bratři, až na jednoho. Percy... Vzala jsem si snídani a pustila se do ní. Byla dobrá jako vždycky, mamka je odjakživa skvělá kuchařka. Fred s Georgem a Charliem hráli Řachavého Petra. Byl to smrad jako vždycky, když Charliemu vybuchly karty v ruce.
"Půjdeme ven, lásko?" zašeptal Harry, když jsem dojedla. Přikývla jsem. Cítila jsem na sobě pohledy všech přítomných, když jsem si oblékla kabát a obula zimní boty. Byla jsem tak strašně zvědavá, co mi Harry chce...
Vedl mě právě na tu louku, kde jsem seděla dneska a stejně jako dneska byla bíle zasněžená. Chvilku jsme jen tak dováděli. Koulovali jsme se a dělali do té bílé kaše anděly. Bavila jsem se jako nikdy a jako nikdy se už bavit nebudu. Bylo to tak krásné. A zároveň velice legrační, když jsem mu hodila sněhovou kouli do obličeje a jemu sníh zamazal brýle, takže nic neviděl. Smála jsem se jako blázen.
A potom mě posadil na ten kámen, kde jsem seděla dneska. Zvědavostí jsem pukala, když šátral po kapsách svých džínsů a něco hledal. Potom si přede mě kleknul a rozevřel malou, červenou, sametovou krabičku, ve které ležel prsten. Krásný s červeným kamínkem. Zalapala jsem po dechu. "Vezmeš si mě?" vydechl tiše. Štěstím se i chtělo zpívat, vykřičet svou radost do celého světa. "Ano! Ano, vezmu!" usmála jsem se. Slezla jsem z kamene a klekla si k němu. Potom jsem ho políbila. Něžně a dlouze. Bylo to tak krásné a romantické, když na nás začaly padat další sněhové vločky.
Domů jsem se ten den nostala někdy v poledne, na oběd. Při obědě jsme to oznámili ostatním, všichni byli nadšení, hlavně mamka a Hermiona (ta už byla zasnoubená s Ronem). My jsme byli šťastní. Dokonce jsme si koupili malý byt v Londýně. Žili jsme tam asi týden. A potom...

...otřásla jsem se a vtátila se do reality, někdo volá moje jméno. "Ginny, oběd!". Hermiona. Ale ne, už zase brečím. Rukou jsem si slzy rychle setřela. On by nechtěl, abych se tolik trápila. Tolik, jako jsem se trápila já posledních deset měsíců. Z vánku jako bych rozeznávala jeho hlas, hlas, který volá mé jméno a ujišťuje, že mě strašně miluje. A já miluju jeho. A nikdy nepřestanu, ať je...mrtvý nebo ne. Ale on je. "Sbohem, Harry! Miluju tě!" zašeptala jsem a nechala ty dvě slzy skápnout na ten kámen. Kámen, který mě vždycky ujistí, že někdy, hodně dávno, jsem opravdu byla šťastná.
Jdu po louce směrem ke smutně se usmívající Hermioně Weasleyové a rozhlížím se kolem. Vidím to před sebou. Dva lidé, muž s rozčepýřenými černými vlasy a jasně zelenýma očima. A žena s dlouhými rezavými vlasy. Líbají se a slibují si věčnou lásku. Koulují se a válí se ve sněhu.
"Pojď Ginn, ať nenastydneš..." usmívá se Hermiona. Když spatřila slzy v mých očích, okamžitě je setřela hřbetem své ruky. Pohladila mě po zádech a vedla na oběd.
Nic už nebude takové, jako předtím. Vůbec nic. On je pryč a zbyly mi jen vzpomínky. Nikdy na něj nezapomenu. Na chlapce s černými rozčepýřenýi vlasy, milým úsměvem a zelenýma očima. Na chlapce, který mě vždyky provází ve snech, šťastných snech. Který na mě pomrkává vždycky, když zavřu oči, na lásku mého, teď už prázdného života...

Snad se Vám líbí, mno, já popravdě newím. Je to takové smutné a zvláštní...

VRACÍM SE!!!

24. ledna 2010 v 13:17 | Cho Chang |  JÁ A BLOG
Jsem zpátky. Moc mě mrzí, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale opravdu jsem neměla čas. A před Vánoci mi kočku přejelo auto, já...měla jsem jí šíleně ráda... Tak moc (sakra, zase mi tečou slzy...). Byla jsem chvilku mimo...
Teď jsem zpátky. Newím, jestli mě ještě budete chtít... Na blog jsem nezapomněla, nebojte se. Takže budu moc ráda, když mě zase vezmete zpátky, moc...
Mám Vás ráda!
Cho Chang