Glitter Words


MOJE SBÉČKA
NESPŘÁTELUJU! !!!REKLAMY SEM!!!


UPOZORNĚNÍ: OBJEKT STŘEŽEN KAMEROVÝM SYSTÉMEM!


Pro Vás, zlatíčka (click) :-*



Voldemortovy vzpomínky

27. března 2009 v 11:04 | Ginny Weasley |  Nezařazeno!

Voldemortovy vzpomínky na den, kdy zemřeli Harryho rodiče a on sám ztratil moc!!!

Večer byl mokrý a větrný. Přes náves právě kolébavým krokem přecházely dvě malé děti přestrojené za dýně, výlohy obchodů byly plné papírových pavouků a všemožných nevkusných ozdob....... On sám neslyšně kráčel kupředu, ovládán oním pocitem odhodlání, síly a patřičnosti, který se ho při oních příležitostech vždy zmocňovaly......Nebyla to zloba...ta náležela slabším duším, než byla ta jeho......byl to spíš triumf, ano.....na tuhle chvíli čekal, doufal, že přijde......
,,Máte hezký kostým, pane!"
Viděl, jak kloučkovi mizí z tváře úsměv, když k němu doběhl tak blízko, že mohl nahlédnout pod kápi jeho pláště, viděl, jak jeho namalovaný obličej zakryl závoj strachu. Pak se dítě otočilo a uteklo.....Přejel pod pláštěm prsty po rukojeti hůlky.......stačil jediný prostý pohyb a dítě už by se nikdy nevrátilo k matce......Bylo by to zbytečné, absolutně zbytečné.....
Teď kráčel po jiné, temnější ulici a konečně se ocitl se na dohled cíli své cesty; Fideilovo zaklínadlo bylo zlomeno, přestože obyvatelé domu o tom ještě nevěděli.....Nadělal méně hluku než spadané listí poletující po chodníku, když došel až k temnému živému plotu a pohlédl přes něj......
Nezatáhli si ani záclony, takže naprosto zřetelně viděl, jak sedí v malém obývacím pokoji - vysoký tmavovlasý muž s brýlemi na očích, který bavil malého černovlasého chlapce v modrém pyžamku tím, že z hůlky vypouštěl obláčky různobarevného dýmu. Dítě se smálo a pokoušelo se kouř chytit, sevřít ho v drobounké pěstičce......
Otevřely se dveře a do pokoje vešla matka, říkala něco, co neslyšel, a dlouhé tmavorudé vlasy jí spadaly do obličeje. Teď otec zvedl synka do náruče a podal ho matce. Odhodil hůlku na pohovku, protáhl se a zívl........
Vrátka nepatrně zaskřípala, když do nich strčil a otevřel je, James Potterto ale neslyšel. Bílá ruka vytáhla zpod pláště hůlku a namířila jí na dveře, které se s rachotem otevřely do kořán.
Překročil práh dřív, než do předsíně vběhl James. Bylo to snadné, dokonce nezvedl ani z pohovky hůlku....
,,Lily seber Harryho a běžte! To je on! Běžte! Utíkejte! Zdržím ho tady-"
Čím ho chce zdržet, když ani nemá v ruce hůlku...? Zasmál se než vypuslil kletbu.....
,,Avada kedavra!"
Maličká předsíň se zaplnila zeleným světlem, které ozářilo kočárek přistrčený ke stěně, zábradlí schodiště se zalesklo jako hromosvod a James Potter padl k zemi jako loutka s přeříznutými vodícími šňůrami.......
Z horního patra zaslechl její výkřik; byla v pasti, ale neměla se čeho bát, alespoň pokud si bude počínat jen trochu rozumně....Vyšel po schodech nahoru a s mírným pobavením naslouchal jejím pokusům zabarikádovat se před ním.....ani ona u sebe neměla hůlku......Jak byli hloupí a jak důvěřiví...domnívali se, že přátelé jsou zárukou jejich bezpečí, že mohou v chvilkách klidu odložit zbraně.....
Rozrazil dveře jediným líným mávnutím hůlky odhodil stranou židli a spěšně nakupenou hromadu krabic......A už stála před ním s dítětem v náručí. Když ho spatřila, odložila syna do postýlky za svými zády a rozpřáhla paže, jako by to bylo něco platné, jako by doufala, že zakryje-li mu výhled, vybere si místo ní ji.......
,,Harryho ne, toho ne! Prosím, Harryho ne!"
,,Ustup, ustup, ty hloupá holko....Tak dělej uhni...."
,,Harryho ne, prosím, ne! Vezměte si mě......Zabijte radši mě!
,,Naposledy tě varuji...."
,,Harryho ne, prosím.....Mějte slitování.......smilujte se.....Harryho ne! Harryho ne! Prosím, udělám cokoli....."
,,Ustup, tak ustup......"
Mohl ji přinutit, aby od postýlky odstoupila, připadalo mu ale bezpečnější, vyřídit je všechny...
Vytryskl paprsek zeeného světla, prolétl místností a Lily padla, jako její manžel. Chlapec za celou tu dobu vůbec nezaplakal; udržel se na nohou, když se chytil tyček postýlky, a hleděl na vetřelci do obličeje s jakýmsi bystrým zájmem. Možná si myslel, že je to jeho otec, který se skrývá pod pláštěm a baví ho dalšími světelnými efekty, že matka za chvilku se smíchem vyskočí......
Velice pečlivě namířil hůlkou do chlapcova obličeje. Chtěl vidět, jak se to stane, jak zničí tohle jediné nevysvětlitelné nebezpečí. Dítě se rozplakalo - teď už poznalo, že před ním nestojí James. Jeho pláč se mu nelíbil, už jako kluk nesnášel, když nejmenší děti v sirotčinci fňukaly.....
,,Avada kedavra!"
A pak přestal existovat - nezbylo z něj nic než bolest a děs. Potřeboval se někde ukrýt, ne ale tady, v troskách pobořeného domu, kde vřískalo uvězněné dítě, ale někde daleko, daleko odsud.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama